Od roku 2009, kdy jsem prošla školením a udělala si certifikát na výuku Callanovou metodou, jsem nasbírala poměrně dost zkušeností. Zažila jsem zajímavé situace, legrační, ale i velmi rutinní až přímo strojové.

A ráda bych Vám poskytla neutrální náhled na tuto metodu. Názor si udělejte sami, dle toho, co Vám přijde jako výhoda či nevýhoda.

Základem je opakování

Začnu tím, co jde nejvíce vidět. Tedy opakování. Je to základ pro tuto metodu. Tím, že máte hodinu ideálně 3x týdně, se nemusíte učit doma. Veškerou práci odvedete v hodině. I kdybyste tam jen tak seděli, a zapomněli i třeba to, jak se jmenujete, rozhodně si něco z té lekce odnesete. Správný lektor Vás nenechá lelkovat a vymáčkne z Vás anglické odpovědi.

Opakování je také nezbytnou součástí konkrétních lekcí. Až 25 min. z 50-minutové lekce je věnováno opakování přechozí látky. Tím mám na mysli, +- 20 stránek nazpátek od místa, kde jste naposledy skončili. Téměř každou otázku, každou větu je nutné zopakovat, aby se slovní zásoba, gramatika, slovosled,..upevnil. Tento dril je součástí naprosto každé hodiny.

Striktně dané otázky i odpovědi

Vzhledem k tomu, na čem staví tato metoda, otázky a odpovědi jsou přesně dané. Lektor si nemůže vymyslit svou vlastní, a nedovolí ani studentovi, aby přišel se svou verzí odpovědi. Na jednu stranu je to velmi přínosné pro začátečníky, kteří neumí absolutně nic, a tak netápou, a je jim předložena gramaticky naprosto správná odpověď. Tím mohou být klidní, že již od samého začátku mluví bez chybiček. Takže dle mého názoru, pro začátečníky nebo ty, kteří mají „nepořádek“ v základních věcech, je to velmi účinná metoda. Na druhou stranu, pro ty pokročilejší to může být poměrně nudná záležitost, protože lektor by je neměl nechat odpovídat, jak sami uváží. Neustále musí opakovat, to, co je psáno v knize.

Přesné opakování otázek a odpovědí se po čase zvrtne k bezmyšlenkovitému omílání, kdy student již nepřemýšlí nad tím, co říká. Zaprvé má po ruce lektora a ten mu napovídá, zadruhé to již slyšel tolikrát, že nevnímá, co vlastně říká.

Z praxe: Přišla ke mne na hodinu nová studentka, která chodila do jazykové školy, kde se vyučuje Callanovou metodou. Položila jsem ji téměř stejnou otázku, jako byla napsána v knížce, s tím, že to nejdůležitější ve větě jsem pozměnila. Jakmile studentka zaslechla začátek věty, bylo na ní vidět, že „vypla“ a odpovídala na něco úplně jiného, než jsem se ji vlastně ptala. Ani si té změny nevšimla.

Také ono omílání otázek a odpovědí, není zrovna ideální příklad toho, jak to chodí v reálném světě. V něm, musíte reagovat operativně, vymýšlet a vytvářet všelijaké věty ke konkrétním situacím. Fakt, že umíte odpapouškovat nějaké větičky Vám potom vůbec nepomůže.

Nabalování nových slovíček

Velmi efektivní mi přijde systém jakým se studenti učí nová slovíčka. Každé nové slovíčko je okamžitě použito ve větě/větách. Lektor dbá na správnou výslovnost a chce také slyšet, jak jej student vyslovuje, popř. ho opraví. Po první knížce student umí asi 350 slovíček, a nabalují se další až do 12 knížky, kdy by již měl umět zhruba 5600. Jestliže student umí 30 slov, věty jsou sestaveny pouze z těchto 30 slov. Nemůže ho zaskočit nové, neznámé slovíčko, které by se určitě objevilo v jakékoliv jiné metodě, či v komunikaci s „normálními“ lidmi. Takto se student cítí poměrně pohodlně a bezpečně.

Vysvětlování gramatiky je také poměrně jednoduché a jasné. Každá zákonitost je objasněna větou typu: Rozdíl mezi x a y je ten, že x používáme v těchto situacích a y používáme v těchto situacích. Tím, že i tyto věty se neustále opakují, student se to poměrně rychle naučí.

Máte otázku během hodiny? Smůla.

Nicméně, je zakázáno vysvětlovat jakoukoliv jinou gramatiku, nebo pozastavit se nad něčím, co studentovi vrtá hlavou během hodiny, samozřejmě i když je to vrtání věcné. Jestliže to lektor vysvětlí po hodině, je to pouze jeho vlastní iniciativa. I kdyby se mělo stát, že student vůbec netuší, co mluví, je to v tu chvíli jedno. Pan Callan říká, že časem jim to případně docvakne. Callanova metoda naráží na ty studenty, kteří musí zákonitosti rozpitvat do detailu, aby to pak vstřebali a zapamatovali si navždy. Tato metoda není vhodná pro tento typ studentů.

Z praxe: velmi pečlivý a zodpovědný student se během opakovací hodiny několikrát dotazuje na užívání předpřítomného času. Potřebuje ho rozebrat, vidět, „zažít“ vícero příkladů, než je uvedeno v knížce. Správně bych se neměla zastavit, a vrátit se k tomu. Ale ze zkušenosti vím, že takto by student ztratil zájem a celý zbytek hodiny by byl pro něj zbytečný, protože by neustále nad tím přemýšlel.

Počítejte do 10

Poslední bod, který chci zmínit je počet studentů v hodině. Pan Callan dovoluje i 10 studentů. Jak asi sami tušíte, je to poměrně dost. Jak pro lektora, který musí férově zapojit všechny, tak pro studenty samotné, protože za

a) jejich čas mluvit se rozmělní mezi zbývajících 9 a za

b) přeci jen se najde student, který nezná odpovědi tak skvěle, že by je uměl jako básničku. A přestože se z nich lektor snaží vydolovat odpověď co nejrychleji, trvá mu to mnohem déle, a čas se krátí.