Narodila jsem se v Ostravě – Vítkovicích. Byla to určitě nádherná nemocnice, za jejímiž zdmi se proháněla strašidelná oranžovo-mastná obkročná vozidla…

Ale abych to zkrátila, po střední škole, jež mě vyzbrojila ekonomickými znalostmi a administrativním škatulkováním jsem se rok připravovala na VŠ na jazykové škole. Během tohoto roku jsem poznala jak skvělé je být na ÚP, a tak jsem raději začala psát anglické obchodní dopisy, a pak přiletěly certifikáty nejen na psaní těchto zábavných lahůdek. Následné pětileté obrácení stránek těžkých slovníků a jiných typu knih, ze mne udělalo znalce jazyka. Anglického.

S diplomem v ruce se svět zdál hned veselejší a hravější, a tak jsem se rozhodla užít si této barevnosti anglicky a v přítomnosti dětí. Nečekaně se však k němu připojil i svět dospělých, který byl taktéž zářivý. Dva roky, všechny regulérní certifikáty Helen Doron, spousta zážitků, tvůrčích nápadů, báječných studentů, studentíků a kolegyň. 

Další etapa mého života byla úžasně obohacující, neboť jsem se (jak se říká) „postavila na vlastní nohy“. Všechny zkušenosti, které jsem doposud nasbírala jsem plně využívala, a přidávala další, nicméně improvizace se stala také velmi důležitým prvkem při výuce angličtiny.Vést kurzy pro malinké děti ve věku 2,5 let a vidět, jak snadno a lehce nasávají veškerá slovíčka, písničky a melodii anglického jazyka je opravdu nabíjející. Ale i takové učení se může stát jednotvárným, a tak zároveň jsem vedla kurzy, kde se věkové rozpětí „mých“ studentů pohybovalo od  2,5 – +- 60 let. V přítomnosti skvělých studentů a studentek utekly další tři roky jako voda.

Asi by to mohlo skončit jako v pohádce „a dokud neumřela, stále v Ostravě ještě učí“. Ale radostná životní událost změnila mé příjmení a zavála mne do úplně jiného kraje. A teď ve Staré Boleslavi mám před sebou další výzvu. Noví lidé, noví studenti, nové možnosti, přístup a zkušenosti.